Guatemala bude mít znovu prezidenta. Po měsících protestů v nejlidnatější středoamerické zemi, které vedly až ke zbavení imunity, rezignaci a následnému zatčení dosavadní hlavy státu, Otta Péreze Moliny, se vše jakoby vyřešilo novými volbami. V nich zvítězil muž do té doby známý především svou komediální, nikoli politickou kariérou. Jmenuje se Jimmy Morales.

Pro guatemalské voliče dokonale znechucené dosavadní zkorumpovanou politickou třídou byl Morales mezi čtrnácti kandidáty svým způsobem jediná volba. Oproti svým soupeřům nikdy nečelil obvinění z korupce nebo finančních machinací a nikdy neměl žádnou politickou funkci — i když se již v roce 2011 neúspěšně ucházel o pozici starosty města Mixco. Na tom postavil přesně svou kampaň s jednoduchým, ale chytlavým heslem Ni corrupto ni ladrón (v překladu „Ani korupčník, ani zloděj“).

Morales se úspěšně stylizoval do role muže z chudých poměrů s pevnými zásadami. Při líčení svého pohnutého života rád zdůrazňoval, že doma neměli ani splachovací záchod — a že musel celé své mládí tvrdě pracovat, aby dosáhl úspěchu na televizních obrazovkách stejně jako v podnikání.

Důležitým elementem budování jeho obrazu byla víra: víra v Boha (je praktikujícím evangelikálem) a víra v guatemalský národ, rozdělený sice etnicky a sociálně, ale spojený právě křesťanstvím. Proto se opakovaně označoval za „křesťanského nacionalistu“.

Obraz prostého a věřícího muže nezapleteného do politiky okořenil Morales typickou směskou populistických slibů: v nemocnicích prý nebudou chybět léky, korupčníci půjdou do vězení a země sužovaná extrémní kriminalitou bude bezpečnější. Státní úřady a instituce budou zauditovány a zreformovány, pokud to bude potřeba.

Celkem měl Moralesův předvolební program pouhých šest obecných stran, i když si budoucí prezident připravil také několik konkrétnějších slibů — například chytrý telefon pro každé guatemalské dítě a vybavení učitelů GPS lokátory, aby se zajistila jejich pravidelná a včasná docházka do tříd.

Kandidát generálů

Na základě předchozích řádků by bylo možné Jimmyho Moralese zařadit jako klasického populistu stavějícího zároveň na své mediální popularitě a zároveň umně využívajícího momentální protestní naladění společnosti. To by však zakrývalo ještě temnější stránky jeho kandidatury. Ačkoli může být totiž osobně neposkvrněný, nedá se to říct o lidech, kteří jej vynesli k moci.

Komik kandidoval jako vůdce Fronty národního sblížení (FCN-Nación), založené vysloužilými vojáky z Asociace vojenských veteránů Guatemaly (AVEMILGUA). Jádrem zmíněné asociace a následně jejího politického křídla jsou bývalí generálové z dob krvavé občanské války, z nichž se mnozí podíleli na válečných zločinech — jmenujme třeba nového poslance za FCN-Nación Edgara Justina Ovalle Maldonada nebo zakládající členy strany Luise Felipeho Miranda Treja a Josého Luise Quilo Ayusa.

Všichni tři sloužili na vysokých vojenských pozicích na místech, kde byly prováděny masakry místního obyvatelstva pod rouškou boje proti marxistickým guerillám. Ovalle Maldonado těmto operacím jednu dobu dokonce velel. Podle mnohých se jednalo o cílenou genocidu a za oběť jí padlo na 200 tisíc lidí, především chudých indiánů.

Kromě temné dávné minulosti má vojenská klika spojená s Moralesem také temnou minulost nedávnou — v účasti na většině korupčních schémat včetně toho posledního, jež stálo kariéru uvězněného exprezidenta Péreze. Bývalí vysocí představitelé armády hráli od ukončení občanské války 90. letech roli ekonomické elity propojené s politickou sférou, často přímo prostřednictvím lidí z vlastních řad.

Ostatně sám Pérez byl původně generálem a přímo v Kongresu dokonce zasedal až do roku 2012 bývalý diktátor a architekt zmíněné genocidy indiánů Efraín Ríos Montt.

Konec protestů?

Jimmy Morales, mimochodem sám držitel doktorátu z bezpečnostních studií (a teologie), se tedy dostal k moci na křídlech stejných struktur, proti nimž se ve své kampani vymezoval. Že to s jeho protikorupčním tažením nebude tak slavné, naznačil sám — nedávno se nechal slyšet, že do šesti let nechá rozpustit všeobecně uznávanou Mezinárodní komisi proti beztrestnosti v Guatemale (CICG). A to přesto, že se v kampani se zaklínal úzkou spoluprací s touto nezávislou institucí rozkrývající pod mandátem OSN od roku 2006 ty nejvážnější kauzy.

Není divu, že protestní hnutí, jemuž se podařilo dotlačit před dvěma měsíci Péreze k rezignaci, volalo po odložení prezidentských voleb: jednoduše proto, že všichni kandidáti měli nějakou výraznou skvrnu na své pověsti. To se nestalo a část nespokojených uvěřila Moralesově zatím největšímu hereckému výkonu. Další významná část elektorátu, skoro padesát procent, k volbám raději vůbec nepřišla.

Zato se dost možná brzy bude muset vrátit do ulic.